O knize: 1906 / Sanin se nikdy necítil tak dobře, tak inspirovaný, jako v těchto dnech. Už třetí den nevycházel z domu, neviděl lidi a žil jen v obrazech hrdinů svého příběhu a jejich životů. A bylo to napsáno tak snadno a svobodně! Složité scény se formovaly samy, ostré dialogy, žhavé fráze se lámaly samy; obrazy stály jako živé a Saninovi se zdálo, že přenáší svou duši na papír. Pro něj neexistoval žádný vnější svět. Psal, znovu četl a znovu psal, sám ve svém malém bytě. A náhle proud jeho myšlenek přerušil ostrý zvon; jeden, dva, tři! Sanin s nelibostí odložil pero, vstal od stolu a teprve potom si všiml, že venku je již tma. Přešel malý obývací pokoj, vstoupil do tmavé chodby a otevřel dveře.